Masáž jako terapie

Masáž je terapie, kterou se mohou aplikováním tlaku na svaly a tkáně léčit zranění, zmírňovat bolesti a stres, zlepšovat krevní oběh a uvolňovat napětí. Masáž je bezpochyby nejstarší formou terapie; je to něco, co zvířata i lidé dělají téměř instinktivně, chtějí-li poskytnout útěchu a zmírnit bolest.

Nejstarší léčebná metoda světa !

Masáž osvěžuje tělo,
cévy, pokožku a klouby,
také posiluje nervy,
vyvolává blahý pocit
zdraví, čistoty a štěstí,
ženy zvláště ji mají rády
ježto masáž omlazuje.

Toto praví Sušruta, staroindická učebnice lékařství, stará přibližně dva a půl tisíce let, a možná i více.

Dva a půl tisice let? Pak si představte, že masáž jako taková je mnohem a mnohem starší. Jistě již člověk doby kamenné si promačkával a rozhýbával namožené nebo pohmožděné svaly a klouby. Ovšem prvním konkrétním písemným dokladem o této činnosti je Ebersuv papyrus ze starého Egypta, který je některými badateli datován až do doby 5000 let př.n.l.. Již zde je masáž uváděna jako jeden z mnoha tehdejších léčebných prostředků.

Také obyvatelé velkých císařských dynastií staré Číny si cenili a podporovali masérské umění nade vše. Máme pojednání v kánonu Nei Thing Sou Wen (asi 3700 let př.n.l.) o použití masáží. V této zemi ovšem patřila masáž k celkovému životnímu stylu. Kombinovala se nejčastěji s gymnastickými, energetickými a vitalizačními cvičeními. Žádný div, že tehdy dosáhlo obrovského rozkvětu. Starověká říše rozvinula vlastní poznatky o umění masáže . Idolem této doby byl perfektní atlet. Nejvíce uctívaní trenéři byli často současně i nejlepšími maséry. Se zánikem starověké říše upadla masáž na dlouhou dobu do zapomnění a zpět jako pevná součást léčebné terapie se navrátila až v 19. století. Jejím tvůrcem je P.Ling, původně misionář v Orientu, který se na svých cestách seznámil se starobylou masáží a jejími blahodárnými účinky v lázních, které navštěvoval. Po návratu do Švédska založil školu masáže a v roce 1813 ve Stockholmu ústřední ústav pro gymnastiku, kde vyučoval i léčebný tělocvik.

Vysoká hodnota masáže spočívá zejména v její účinnosti na více vrstev našeho těla. Masáže rozšiřují cévy a docilují tím i lepšího prokrvení tkání. Odstraňují ztuhlost svalů a uvolňují vnitřní napětí. Zlepšují dýchání a podporují trávení. Posilují přirozenou obranyschopnost, imunitní systém a zkracují regenerační fázi po vyčerpání a námaze. Působí proti stresu a napomáhají zdravému spánku. Rozsáhlý výčet všech kladných účinků v přímé i nepřímé souvislosti s masáží by byl nekonečný. Dnes existuje velké množství různých druhů masáží, jak moderních, tak různých tradičních škol. Navíc na základě moderních poznatků a různých kombinací s tradičními postupy vznikají další a další školy a směry.

Někteří lidé si stále ještě i dnes pod slovem masáž představí pořádného "řízka" s tělem zápasníka, jak se bez rozmyslu opírá do hekající a vzdychající oběti, ležící na masérském stole. Naštěstí takto prováděným masážím je již odzvoněno. Je omylem domnívat se - čím více se zatlačí a zmáčkne, tím lepší bude výsledek. Nakonec je výsledek spíše opačný. Masáž se totiž ve většině případů používá jako prostředek fyzické a duševní relaxace, kde dochází k uvolnění ztuhlých svalů a kloubů, zlepšení prokrvení a tím i látkové výměny, která napomáhá lepšímu a rychlejšímu průběhu léčby míst, na které je masáž aplikována.

Velmi významné také bývá následné ovlivnění centrálního nervového systému a dokonce i jednotlivých orgánů uvnitř těla přes reflexní oblouky a energetické dráhy (meridiány). Pokud mají být splněny tyto cíle musí být masáž prováděna bez větších bolestí a násilí. Jinak dochází k reflexnímu stažení svalů, jako odezvy na bolest a výsledek je přesně opačný než bychom v tomto případě očekávali. Ostrá, rychlá a někdy i mírně bolestivá masáž bývá používána jen v ojedinělých případech, např. u sportovců těsně před výkonem, kde slouží k povzbuzení a zvýšení citlivosti.

Dobrý masér by měl samozřejmě znát a dokonale ovládat druhy masáží, které používá, ovšem v praxi by neměl dogmaticky setrvávat na naučených schématech. Na základě vlastních zkušeností, citu a výsledků případných testů musí kreativně přistupovat ke každému jedinci. Lidé nejsou stroje, aby mohly být na všechny aplikovány stejné metody a přístupy. Každá masáž musí být podřízena momentální potřebě člověka. Jediným vodítkem při provádění masáže, by měla být snaha maximálně člověku pomoci.